„Saluka je darem seslaným z nebes, člověku pro potěchu i užitek“ – říkají Mohamedáni a všechny ostatní rasy psů považují za nečisté. Plni úcty nazývají saluku „El Hor“, ušlechtilý, a zahrnují ji největší péčí a láskou.

Domovinou tohoto plemene psů je Přední Asie, Sýrie a Persie, kde již na starých freskách bývali zobrazováni štvací psi typu tohoto elegantního chrta, kteří sloužili člověku při obstarávání masité potravy. Uvádí se, že saluki byl používán k loveckým účelům již egyptskými faraóny více než 3,000 let před naším letopočtem. Egypťané již v dávných dobách zobrazovali boha ostražitosti Anubia jako reka s chrtí hlavou a chovali malé i velké chrtovité psy a nemalé úctě jako průvodce a ochránce bohyně Isis. Mnoho maleb na egyptských královských hrobech zobrazuje různé psy chrtího typu. Například malby v hrobce velkovezíra Thutmose III., pocházející z dob 1,400 let př.n.l. V hrobce faraóna Antefa, který žil okolo 3. tisíciletí př.n.l. byl nalezen papyrus se zmínkou o faraónově oblíbené feně jménem „Bílá Gazela“, která svým exteriérem připomínala saluku nebo hladkosrstého sloughiho. 

Tisíce let staré fresky, staré perské šperky a miniatury zobrazující stále stejný typ chrta saluki nebo sloughi dokazují, že tento druh psů zůstává ve svém typu stále stejný a že se mění podle místa výskytu pouze ve výšce, barvě a osrstění. Ačkoli je saluka domovem u nomádů – zejména kmen Djafi choval ve své vlasti nejlepší a nejrychlejší koně a také nejušlechtilejší a nejvytrvalejší psy – četné přídomky jako „královský pes Egypta“ nebo „lovecký pes faraónů“ prozrazují, že se toto plemeno psů těšilo i přízni nejvyšších vrstev. Saluka také nebyla dříve nikdy prodávána, nýbrž pouze darována a tento dar byl nejvyšším projevem úcty k obdarovanému. Vypráví se, že sám král Šalamoun vybral jako obzvláště cenný dar pro královnu ze Sáby jednu krásnou bílou saluku.

Saluka byla živitelem rodiny nomádů, kterým pomáhala opatřovat potravu pro celý kmen. Podle toho jí také byla projevována ta největší úcta. Na dlouhých poutích pouštěmi nebo při cestě na lov seděla saluka vždy na sedle koně nebo velblouda před svým pánem. To proto, aby se neunavila a aby ji horký písek pouště nepálil do tlapek.

Ve své pravlasti byla saluka vysoce ceněna a její cena se řídila použitelností k lovu. Takže opravdu kvalitní pes měl nezřídka hodnotu prvotřídního koně nebo velbloudice. I v rodině býval takový pes velmi vážen a hýčkán a při jeho smrti truchlil celý tábor jako při smrti kteréhokoli člena rodiny. Od mnohých cestovatelů je potvrzeno, že beduínské ženy brávaly sající štěňata, kterým uhynula nebo onemocněla matka, ke svým prsům a živily je jako své vlastní děti. U pouštních kmenů nomádů se najde mnoho majitelů saluk, kteří znají rodokmeny svých psů nazpaměť, a někteří z velkých šejků mají ve svém vlastnictví vzácné století staré pergamenové listiny, na kterých jsou vypsány rodokmeny psů. Dodnes v Arábii toto plemeno chovají vysocí státníci. Král Saudské Arábie Ibn Saud vlastnil velký psinec a pořádal lovy se salukami. Král Abdullah z Jordánska nevydržoval jen největší psinec ve své zemi, ale mimo to ještě pluk agentů, kteří byli stále na cestách, aby mu vyhledávali a nakupovali ty nejhezčí saluki. Pokud byli psi neprodejní, museli je unést….

Za předka těchto psů bývá některými autory uváděn egyptský šakal, z nějž se postupným vývojem diferencovaly větve chrtů severních a jižních. Saluka by tak byla ve větvi jižní potomkem staroegyptského chrta a tvořila by jednu skupinu spolu s chrtem arabským sloughim, ruským barzojem, afghánským, italským chrtíkem a španělským galgem. Některým Beduínům je saluka stejně tak dnes jako před tisíci lety nepostradatelným pomocníkem při lovu gazel, antilop a jiných rychlonohých zvířat. Loví tak rychle, že se zdá, jako by se ani nohama nedotýkala země.

Saluki je svým vzhledem lehce stavěný chrt, harmonické a ladné linie, téměř čtvercového formátu. V pravlasti perského chrta se vyskytuje několik rázů a typů. U fen nesmí výška nikdy klesnout pod 54cm kohoutkové výšky. Saluky se vyznačují velkou houževnatostí a vytrvalostí v běhu. Dovedou svoji kořist uštvat k smrti stejně tak dobře v hlubokém písku nedozírných pouští jako v nepřístupných terénech vysokých hor. Čich perských chrtů je poměrně špatný a k orientaci proto využívají spíše zraku. Sluch je rovněž málo vyvinut. Saluki je pes velmi pudový, impulsivní a dosti těžko ovladatelný. Má velkou touhu po nezávislosti a velmi těžce snáší každé omezování osobní svobody. Je přítulný, avšak ne vtíravý. Dovede dlouhé hodiny ležet na svém místě a klidně pozorovat své okolí.

I když je saluka v evropských poměrech chována již dlouhá léta, zachovává si řadu zvyklostí získaných v době, kdy ještě žila mimo dům. Například nikdy neulehne k odpočinku dříve, dokud bedlivě neprohledá nejbližší okolí. Vždy dává přednost tomu, ulehnout někde na vyvýšeném místě a neodpočívat přímo na zemi. Tento zvyk přetrval pravděpodobně z dob, kdy ve volné přírodě byli spolubydlícími i hadi a ještěři, kteří mohli rušit její klid nebo ji dokonce ohrožovat na životě.

Mezi psy rozlišuje ty, kteří tvoří její smečku – to jsou ti, se kterými žije nebo s nimiž přichází častěji do styku. S těmi vychází dobře a dovede si s nimi i hrát. A pak všichni ostatní, které nezná a ani nemá zájem je poznat. K těm dovede být někdy až nepříjemně agresivní. Podobné to je s lidmi. Přátelí se pouze s úzkým okruhem lidí, se kterými žije pod jednou střechou a o které projevuje až dojemnou starostlivost. Je nejspokojenější, když jsou všichni pohromadě a v dohledu a vysloveně trpí, když někdo chybí. Saluka má velmi ráda děti, pečlivě je hlídá a dovede i napadnout cizího člověka, který se k dítěti přiblíží.

Závěrem se dá říci, že je to plemeno velmi svérázné a zvláštní a že je u chovatelů neprávem opomíjeno. Naprosto mylné jsou všechny domněnky, že je to pes velmi choulostivý a málo inteligentní. I když má saluki některé odlišné povahové vlastnosti než jiní u nás běžně chovaní psi, není důvodu k obavám, že mu neporozumíme. Stačí, dáme-li mu dostatek pocitu volnosti a trochu pohlazení. To je vše, co skromná saluka potřebuje. A tou nejkrásnější odměnou vám bude pohled na ušlechtilé ladné zvíře, které si i přes veškerou domestikaci zachovalo snad ze všech plemen nejvíce vlastností původního a na člověku nezávislého psa-lovce.

převzato z: Saluki klub